SEBU na Rejvízu boduje! Péťa veze 1. Místo
Na soutěž v Rejvízu jsme vyrazili již podruhé během posledních tří let. Mně osobně se soutěž minule tak líbila, že nás ani dálka neodradila, a tak jsme s Láďou vyrazili do srdce Jeseníků. Pavel Halamíček staví disciplíny tak, že mému stylu, střelba především na rychlost, skvěle sedí.
Na akci panovala skvělá atmosféra od začátku až do konce. Naše skupinka složená ze střelců ze SEBU, Lukoklubu, kamarádů z Polska a jednoho hrozně šikovného pána Petra Galy byla hodně různorodá. Nejlepší disciplínou, kvůli které se prostě vyplatí sem tu dálku jet, jak řekl Láďa, jsou vlci. Jedou k vám a snaží se vás sežrat, a proto se je snažíte všechny udolat.
Během střílení nás čekal oběd a pak i večeře. Po oficiální části jsme si ještě zastříleli na jablko a kombaty. Láďa se v kombatech propracoval dokonce do čtvrtfinále, zatímco já jsem prohrála s Leou o kolo dříve. Před vyhlášením nás ještě čekali rozstřely. Vždycky bylo třeba zvolit absolutního vítěze disciplíny, a tak jsem se ocitla v souboji s Láďou Káchou o vítězství v rychlostřelbě. Už jen z toho, že se mám na kombat postavit proti někomu takovému, jsem měla trochu strach.
První povel připravit a teď. Oba zakládáme, přičemž šípy doletí do bodované zóny a zabodnou se úplně ve stejný čas. Jdeme tedy na druhý pokus, prvním šípem oba vedle, i když ten můj vypadal na hraně, takže se souboj přerušuje. Bohužel je mimo, a tak pokračujeme na třetí pokus. Ten už vyhrává Láďa Kácha. Na co asi nikdy nezapomenu je, když mi vysekl pochvalu, že skvěle střílím, že si mě všiml už dříve. Budu si jí nosit u srdíčka a snažit se, abych ho ani příště nezklamala. Pak už přišlo vyhlášení, kdy jsem nevěřícně koukala na to, když mě vyhlásili jako vítězku ženské kategorie. Byl to prostě úžasný závod, na který snad pojedeme příští rok zase.
Péťa
