
Společný výcvik základních technik
Rozvíjení kombinovaných technik

SEBUbálek pro ty, které trénink dostatečně nevyčerpal

V průběhu všech dní bylo možno rozvíjet i své lukostřelcké
dovednosti
|
Letošní jarní seminář S.E.B.U., tentokrát ve
znamení boje s dlouhou holí, proběhl v příjemném prostředí křivoklátských lesů
nedaleko hradů Točník a Žebrák. Rozsáhlý areál poskytoval dostatek prostoru pro
současnou výuku technik kontaktního boje a lukostřelby. Bylo to třeba. Díky
otevření semináře i pro nečleny S.E.B.U. přesáhl počet zúčastněných tři
desítky, což sice mělo zvýšené nároky na vyučující, ale sama výuka tím nijak
neutrpěla, jak dokazovaly vyčerpané tváře mnoha zúčastněných při závěrečném
loučení. Tréninkové hodiny byly přesně takové jaké mají být: Naplněné
informacemi, praktickými ukázkami, ale především zažíváním si předvedených
praktik do krve. První hodiny se věnovaly vůbec základům pohybové koordinace. Co
bylo pro starší členy S.E.B.U. pouhým opakováním či připomenutím zažitých
znalostí, bylo nováčkům a nečlenům intenzivní výukou, která se jim před
samotným chopením se zbraně pokusila vysvětlit součinnost dolních a horních partií
těla v boji. Následovaly jednoduché útoky a obrany již s holí v ruce. První
otlučené prsty. Po alespoň základním ovládnutí zbraně v klasickém a mečovém
držení hole, jsme v druhé polovině druhého dne přistoupili k přenosům, bodům a
složitějším pohybovým kombinacím. A závěr byl věnován odhozům, smykům a jiným
praktikám vhodným především v prvních fázích kontaktu, stejně jako odhadnutí
našeho soupeře a jeho bojového stylu. Seminář ukončil každý z nás závěrečnou
zkouškou ve formě složení vlastního exhibičního souboje s vybraným partnerem s
využitím naučených praktik. Vskutku bylo se na co dívat. Příjemně mě překvapila
kreativita mnoha z těch, kteří na semináři drželi hůl poprvé v ruce. I to dokazuje
přínos těch třech vyčerpávajících dnů. Stejně tak doprovodný lukostřelecký
program pod patronací "Indiána" Ládi Káchy byl pestřejší a lákavější
než běžné lukostřelecké tréninky. Střídaly se vzdálenosti, terče (k dispozici
byly mimo klasických kruhových terčů i figuríny lišky, lidských postav a… ehm
žárovky) ale i osvětlení. Noční lukostřelba na mizivě osvětlenou protivníkovu
siluetu, byla pro mnohé první podobnou zkušeností. A tak myslím, že většina
zúčastněných sdílí podobný názor jako já. Jsem fakt unavenej, ale stálo to za to
a škoda, že to netrvalo déle.
D.Mach

Po kliknutí na náhled se Vám fotografie zobrazí v plné velikosti. Více fotografií naleznete v GALERII |
 |