titulek   titulek   titulek
   
 
Jméno: Heslo:
menu
 
 
English
S.E.B.U.
 
 
Další
 
 
Portál
 
Návštěvnost
 
Nyní on-line: 42,
přihlášeno: 0.
Partneři
 
Město Kladno
   
Pražské služby, a.s.
   
PALABA
   
GA.M.E.S.NET
   
 
Webmaster
 
   
   

očima Vespery

vespera.gif (1193 bytes)

A je to tu. Je 20. 8. 2004 pátek večer a začíná organizovaný zmatek před odjezdem na Křivoklát. Největší starosti má zase (jako obvykle) Milan Babuka, aby se nezapomnělo na nic (respektive na nikoho) důležitého a všechno se v pořádku dopravilo na hrad Křivoklát. Já, asi jako většina Vesperáků, jsem odjížděla se smíšenými pocity. Návaly radosti, že se nám to nakonec všechno podařilo a vystoupení "bude", se střídaly s pocity úzkosti a strachu, "jaké to bude". Doprava se zdařila. Nejenom, že jsme se tam večer všichni zdárně sešli, dokonce nám ani nechyběly paravany, zástěny, terčovnice, kostýmy, ba dokonce ani chlebík /pardon, chtěla jsem napsat Chlebík/. Páteční večer na hradě jsme se všichni snažili uniknout velmi hlasitým zvukům kytar a bubnů. Bohužel marně. Na nádvoří vystupovalo několik folk-rockových skupin aneb, jak někdo podotkl: "hrajících folk asi rok". Nemám proti těmto kapelám nic špatného, ale upřímně, Křivoklát se asi nestačil divit. Jejich úžasnou hudbu muselo slyšet celé městečko.
V sobotu ráno nás vzbudily kapky deště bubnující na střechu. Teda, někoho vzbudily kapky a někoho Jirka, který si zakuklen ve svém spacáku hrál na housenku nebo nějakou jinou havěť a lezl po všech ještě odpočívajících lidech. Bylo něco málo po osmé hodině ranní a Svatý Petr se na nás konečně usmál a dovolil nám postavit scénu. Kolem půl desáté se již křivoklátské nádvoří začínalo plnit prvními návštěvníky a nám se čím dál tím víc blížila premiéra. Nebudu přehánět, když řeknu, že v každém z nás byla alespoň špetka napětí a nervozity.

10:00 a nádvořím se rozléhá začáteční znělka a mistrova úvodní řeč. Teď už je řada na nás, na Vespeře, tak: "Tfuj, tfuj, tfuj, Chlebíku, ať to dobře dopadne."

Možná to bylo nervozitou, možná tak vypadá každé první vystoupení, no prostě - pár chyb se tam udělalo. Ale, co je nejdůležitější, lidé po nás neházeli dlažební kostky, dokonce ani rajčata či vajíčka a my si vychutnávali první potlesk. Hřál nás na duši a byla to pro nás ta nejsladší odměna za veškerou snahu a čas, který jsme věnovali přípravě našeho představení.

Při druhém vystoupení byla nervozita výrazně menší a představení se nám povedlo na 99%. Konečně jsme si to začali užívat. Až … až do našeho třetího vystoupení. Přijela se na nás podívat Saša z Irisu a přes to, že měla málo času, ukecali jsme ji, aby vydržela a podívala se na naše třetí vystoupení. To jsme asi neměli dělat, protože to bylo asi to nejméně povedené. Ach jo, ta technika. Co čert nechtěl, naše CD si umanulo, že nás trošku potrápí a to zrovna při našem tanci! A potrápilo nás hned několikrát. Totálně nás to rozhodilo a na konci tance jsme dělaly už jenom kolo kolo mlýnský a doufaly, že si toho Saša nevšimne. Jakub coby šlechtic místo svého výroku: "taková podívaná si zaslouží odměnu", konstatoval: "takové představení si zaslouží odměnu" a Leontýnka byla tak rozhozená, že při útěku za paravan, změnila záhadně směr a málem skončila v truhle, která stála poblíž.

Odpoledne nás čekala ještě další dvě představení. Ta proběhla celkem bez větších chyb. Vzhledem k tomu, že jsme se mezi jednotlivými vystoupeními ještě věnovali divákům, večer jsme byli všichni celkem slušně unavení. To nám však nebránilo k tomu, abychom společně vyrazili do hospůdky a oslavili první den na Křivoklátě. Večer se nám pak spalo jako když nás do vody hodí.

Zato ráno se vstávalo. Chlebík v jednu chvíli přemýšlel, že rozpustí Vesperu, aby si mohl ještě aspoň hodinku přispat. Až k nám nahoru do pokoje se rozezněl mistrův hlas: "Vespera na plac!!!" a to nás probudilo už doopravdy všechny. Nedělních pět vystoupení bylo úžasných a při posledním na nás čekalo snad to nejlepší publikum. Diváci tleskali i v průběhu představení a krásně se tak s námi rozloučili.

Všichni jsme domu odjížděli plni zážitků a dojmů. Unavení, ale o to víc spokojení sami se sebou.

Chtěla jsem na závěr zase všem poděkovat a vyjmenovat všechny lidičky, kterým patří dík a napsat všechno, co si dík zaslouží, ale to radši dělat nebudu, protože bych mohla na něco nebo někoho zapomenout a pak by mi to mrzelo. Takže dík patří všem a za všechno, co pro Vesperu a SEBU udělali.

Přeju nám víc takových Křivoklátských víkendů

Kolik jenom toho času zbývá nám?
Tolik, kolik jenom přátel kolem sebe mám?
Tolik, kolik smíchu a radosti ze sebe dám?
Tolik, kolik skvělých lidí v SEBU a Vespeře znám?
Pokud na všechny tyhle otázky si řeknu "ANO",
nebude mít můj život nikdy vyprodáno.

Více fotografií naleznete v GALERII

Soník

Křivoklátské víkendy 2003Stránky věnované
Křivoklátským víkendům 2003
naleznete zde.