Spolek evropských bojových umění

V neděli 3. listopadu opět nastal čas vyrazit na oblíbenou akci Poslední podzimní šíp. Je to takový střelecký pochoďák, kdy si můžeme v lesním terénu vyzkoušet své schopnosti, které jsme během roku pilovali na cvičišti SEBU.

První část se tradičně odehrávala v lesích u Lán, kde jsme stříleli na figuríny mezi stromy a na pytle, které byly rozmístěné v různých vzdálenostech. Úspěšnost byla na dobré úrovni.

Po vystřídání stanovišť – letos jsme byli pro velký zájem rozdělení do dvou skupin – jsme se přesunuli na Křiniště. Prostorná louka umožnila střelbu na vzdálené cíle a tak jsme stříleli na vzdálenosti 70 a 100 m. U takových vzdáleností je nutné mířit hodně nahoru, takže jsme mířili do mraků a snažili se odhadnout úhel, aby šípy dopadly alespoň poblíž terčů. K nelibosti střelců bylo vidět jak ve výšce úřaduje vítr a odklání šípy do strany.

Druhé stanoviště na louce bylo vybaveno mechanickým zařízením na vystřelování polyuretanových kotoučů, které se lukostřelci snažili zasáhnout v letu. Netrefili jsme sice všechno, ale trefili se všichni.

Závěrečnou částí byla rituální střelba z Čertovky, kterou absolvovali jen zkušení střelci.

Celý den jsem si skvěle užili a už se těšíme na První jarní šíp.

(Fotogalerie)

Mládežníci viděli akci takto:

Tato akce se konala v neděli 3. listopadu 2019. Na tuhle super, jednodenní akci, jsme vyrazili přibližně v půl desáté. První část se konala v lese u městečka Lány. Stříleli jsme v terénu na figuríny a pytle. Poté jsme se auty přesunuli na louku nad Čertovkou. Tam jsme stříleli dálku, nebo jsme trefovali polystyrenová kolečka vystřelená po jednom do vzduchu. Následně, kdo chtěl, mohl si vystřelit z vyvýšeného místa na skále, svůj zničený šíp. Nakonec jsme asi v půl páté nasedli naposledy do aut a odjeli zpět na cvičák. Akce se přes trochu chladné počasí moc podařila a budeme se těšit napříště.

Barča a Stázka.

V neděli 20. října 2019 se konal v pořadí 11. ročník oblíbené soutěže Sojčí pírko. Soutěžící změřili své dovednosti v různých běžných i pro tuto soutěž specifických disciplínách.

Od rána visela nad cvičištěm mlha, která se začala rozpouštět až po poledni, ale náladu nikomu nezkazila a na dobré výsledky také vliv neměla. Všichni ze sebe vydávali to nejlepší, přesto vítězem mohl být jen jeden z nás. Diplom se sojčím pírkem si zaslouženě odnesl Jarda Horský, kterému se v neděli opravdu dařilo.

Těšíme se na další ročník a také na Poslední podzimní šíp, který se bude konat v neděli 3. listopadu.

(Fotogalerie)

V neděli 15. září jsme byli na Dětském dni v Rakovníku, kde probíhal turnaj v rugby pro děti do osmi let. V rámci programu si děti zkoušely různé sporty, aby se mohly lépe rozhodnout, jaký kroužek je pro ně nejlákavější, co by je bavilo a mohly by v budoucnu rozvíjet. U našeho stanoviště si mohly vyzkoušet základy lukostřelby, do které se děti vrhaly s nadšením, a i jejich rodiče si často chtěli vyzkoušet svoji dovednost. I děti mladšího školkového věku se radovaly, díky malé dopomoci, ze zásahů do terče.

Všechny děti touto zkušeností zjistily, že lukostřelba rozvíjí jejich sílu i jemnou motoriku, ale přitom si u ní mohou užít spousty legrace.

Doufáme, že se příští rok v Rakovníku s dětmi opět potkáme.

(Fotogalerie)

SEBU na Rejvízu boduje! Péťa veze 1. Místo

Na soutěž v Rejvízu jsme vyrazili již podruhé během posledních tří let. Mně osobně se soutěž minule tak líbila, že nás ani dálka neodradila, a tak jsme s Láďou vyrazili do srdce Jeseníků. Pavel Halamíček staví disciplíny tak, že mému stylu, střelba především na rychlost, skvěle sedí.

Na akci panovala skvělá atmosféra od začátku až do konce. Naše skupinka složená ze střelců ze SEBU, Lukoklubu, kamarádů z Polska a jednoho hrozně šikovného pána Petra Galy byla hodně různorodá. Nejlepší disciplínou, kvůli které se prostě vyplatí sem tu dálku jet, jak řekl Láďa, jsou vlci. Jedou k vám a snaží se vás sežrat, a proto se je snažíte všechny udolat.

Během střílení nás čekal oběd a pak i večeře. Po oficiální části jsme si ještě zastříleli na jablko a kombaty. Láďa se v kombatech propracoval dokonce do čtvrtfinále, zatímco já jsem prohrála s Leou o kolo dříve. Před vyhlášením nás ještě čekali rozstřely. Vždycky bylo třeba zvolit absolutního vítěze disciplíny, a tak jsem se ocitla v souboji s Láďou Káchou o vítězství v rychlostřelbě. Už jen z toho, že se mám na kombat postavit proti někomu takovému, jsem měla trochu strach.

První povel připravit a teď. Oba zakládáme, přičemž šípy doletí do bodované zóny a zabodnou se úplně ve stejný čas. Jdeme tedy na druhý pokus, prvním šípem oba vedle, i když ten můj vypadal na hraně, takže se souboj přerušuje. Bohužel je mimo, a tak pokračujeme na třetí pokus. Ten už vyhrává Láďa Kácha. Na co asi nikdy nezapomenu je, když mi vysekl pochvalu, že skvěle střílím, že si mě všiml už dříve. Budu si jí nosit u srdíčka a snažit se, abych ho ani příště nezklamala. Pak už přišlo vyhlášení, kdy jsem nevěřícně koukala na to, když mě vyhlásili jako vítězku ženské kategorie. Byl to prostě úžasný závod, na který snad pojedeme příští rok zase.

Péťa

(Fotogalerie)

Milí lukostřelci a lukostřelkyně,

Předposlední víkend v červnu jsme (Já, Láďa a Verča) byli na soutěži v Borku u Žlutic. Já s mamkou jsme vyrazili již ve čtvrtek a pomohli jsme se stavbou disciplín. Každý terč jsme tedy dobře znali a teď je ještě trefit. To bylo v mém podání ze začátku trochu horší. První tři disciplíny byl propadák, ale pak se mi jich pár povedlo a nakonec se mi povedlo vyhoupnout na třetí místo v kategorii dřevostřílející luk hned za Láďu, který skončil na druhém místě.

Počasí nám na začátku závodu moc nepřálo, a tak byl start odložen o 1 hodinu. Všichni se bavili, ale na druhou stranu i napjatě čekali až přestane pršet a budeme moci vyrazit na trasu. Po skončení závodu na nás ještě čekaly kombaty, ve kterých jsme se bohužel dostali nejdále do druhého kola, ale i to je úspěch. Pak už bylo již výše zmiňovaného vyhlášení. Na závěr jsme si opekli sýr na ohni a vyrazili jsme domů.

Nejvíce se mi líbilo kyvadlo, které bylo i reálné trefit. Tedy většina z účastníků odcházela z této disciplíny s dobrým pocitem.

Fotky z akce najdete pod:

https://lukostrelecleontyna.rajce.idnes.cz/2019-06_Borecky_sip

Zdraví vás všechny,

Péťa

Výprava na turnaj v Beckově

Již potřetí se střelci, ze Spolku evropských bojových umění, vypravili na turnaj pořádaný těsně za Slovenskými hranicemi na hradě Beckov. Tentokrát byla výprava ve složení: Daniel Lev, Lenka Česká, Barbora Hofmanová, Michal Šašek, Karolína Zoltánová, Petr Neveriš a nestřílející Linda Podrabská.

Výprava vyjela z Kladna již v pátek ráno, protože v rámci výpravy, byla v plánu prohlídka Čachtického hradu, nedaleko vzdáleného od hradu Beckov. Do Čachtic výprava dorazila v časných odpoledních hodinách a absolvovala prohlídku hradu s průvodcem.

Číst dále

Rád bych požádal všechny členy, kteří obdrželi e-mail s novým přihlašovacím jménem, aby se přihlásili na nový web a poté do rezervačního systému SuperSaas (viz návod v e-mailu). Dokud se do SuperSaasu nepřihlásíte, nebudete tam figurovat a my vám nebudeme moct připsat zpět váš kredit. Může se pak stát, že se nebudete moci přihlásit ne trénink. (Postup aktivace účtu v SuperSaasu)

Díky!

Vašek

 

25. března spouštíme nový web. Starý web nám sloužil dobře a dlouho, ale bohužel již neudržel krok s vývojem technologií.

Nevím, jak váš rok, ale ten můj byl plný lukostřeleckých soutěží. Letos jsem stihla dokonce tři a poslední z nich byla soutěž v Manětíně. Vyrazilo nás ze Sebu tolik, že jsme se ani nevešli do jedné skupiny. Někomu šel průběh soutěže lépe, někomu hůře, ale všechny nás to bavilo.

Soutěžili jsme v celkem 10 disciplínách a některé byli hodně nápadité, jako například heraldika. Neboli sestřel si svůj erb. Jinak mě nejvíce bavilo střílet z posedu a také 3D zvířátka byla skvělá. Další zajímavou disciplínou bylo sestřelování dračích vajec. V průběhu soutěže nám přálo počasí a oběd od organizátorů byl také skvělý. Manětínští napekli i hodně zákusků, takže jsme se po obědě ani nemohli hnout.

Po skončení soutěže jsme čekali na spočítání výsledků a mezitím pro nás byla připravená bonusová disciplína. Stříleli jsme na Medúzu, tak abychom po jejím pohledu nezkameněli, takže jsme se museli koukat do zrcadla. I na deset metrů bylo problém terč trefit. Nakonec probíhalo vyhlašování a pak jsme se všichni rozjeli domů. Cenné kovy jsme sice nevyhráli, ale soutěž jsme si užili na maximum.

Péťa